Sympózium nese jméno primáře MUDr. Oldřicha Marka na památku jeho životních aktivit, věnujících se vybudování moderního, akademicky pojatého a vybaveného pracoviště ARIM ve FN Olomouc. Primář Marek byl příznivcem využití i neortodoxních metod intranazální analgosedace např. u tzv. obtížně ošetřovatelných dětí, netolerujících inhalaci těkavých anestetik nebo jejich i.v. podání. Byl organizátorem úspěšných odborných akcí, iniciativním členem výboru odborné společnosti a jedním z podpůrných pilířů jejího rozvoje. Věnoval se přednostně vzdělávání sester, protože si byl vědom  jejich nezastupitelného podílu na bezpečnosti anestézie i na klinických výsledcích resusitačně-intenzivní péče..

Sympózium mělo multitématický program a tradičně vysokou účast více než 250 sester. Z programu 22 přednášek, jedenáct  přednesly sestry specialistky. 

Zkušenosti a novinky obsáhly čtyři hlavní témata, následovaná sekcí Varia.

Pokroky v regionální anestézii: Klasické topografické detekce se zlatým „desaterem“ jsou pro neuroaxiální blokády stále platné (Ševčík); v současně době je doplňuje navigace (Prášil). Kontinuální epidurální metody k porodnické analgezii se realizují v méně než jedné třetině spontánních porodů (Sedláková). Kaudální blokády  jsou velmi výhodnou a přitom jednoduchou  metodou i u malých dětí (Jurečková). V programu byl zastoupen i přehled periferních blokád na horních i dolních končetinách (Suchánková). Podíl regionální anestézie v počtech všech anestézií, podaných ročně v České republice, se již řadu let pohybuje v řádu 14 %. Navigace není v ČR plošně a rutinně užívána, není obligatorním předpisem protokolu.

ECMO (mimotělní mebránová oxygenace) a mimotělní oběh: Sekce se věnovala především stoupajícímu využívání ECMO jako přemosťující terapii při respiračním selhávání. Metoda byla celosvětově i v ČR využita v poslední době podstatně častěji  při pneumoniích s ARDS obrazem, vyvolaných chřipkou H1N1. Je využívána vzestupnou měrou i nadále, a to především při nedostatečně účinné konvenční ventiloterapii, je-li prognóza úpravy plicních funkcí reálná. Využití ECMO je sice nákladné, úspěšnost z pohledu přežití nejtěžších pacientů převyšuje 50 %. Příprava a zahájení jsou velmi pohotové a zlepšení oxygenace pacienta je zřejmé prakticky bez jakéhokoli prodlení. Realizace ECMO se pod vlivem vzestupu respiračních indikací přesunuje z kardiochirurgických pracovišť na lůžka ARO akademických úrovní. Uplatňuje se v nejzávažnějších případech stále častěji jako záchranný postup. Nasazení ECMO musí být časné, aby mohlo dosáhnout klinického úspěchu, není indikováno pouze jako „ultimum refugium“. Příprava, asistence při zahájení, sledování chodu i průběhu je náplní přesné činnosti specializovaných sester (Severinová).

Rozbor výsledků kardiopulmonální resuscitace u hospitalizovaných pacientů ve FN Olomouc (Klementa, Czechová) potvrdil obecně známou zkušenost, že nejčastěji vznikne tzv. neočekávaná srdeční zástava na odděleních standardní péče. Většinou je druhotná s předcházející larvovanou a progredující dechovou nedostatečností a vyčerpaností u křehkých pacientů. Situace svědčí o nedostatečné vnímavosti sester (a často i lékařů) vůči zhoršující se kardiopulmonální kondici a snižující se rezervě pacienta, dále o nedostatečném sledování účinků analgosedace.

Výsledky KPR při druhotné srdeční zástavě u hospitalizovaných pacientů se v posledních letech nijak významně nezlepšily. Tato situace není omezena pouze na Českou republiku a/nebo FN Olomouc. Zlepšení výsledků KPR z pohledu především neuropsychických funkcí bylo zaznamenáno v terénu po umístění automatických externích defibrilátorů (AED) na veřejně přístupná místa, po zavedení mírné terapeutické hypotermie a využití masážních přístrojů pro déletrvající nepřímou srdeční masáž, pro transport a navazující koronární intervenci.

 U hospitalizovaných pacientů se využívá v ČR resuscitační tým jen výjimečně při úvodním zhoršování stavu hospitalizovaného pacienta. V zahraničí je tým MET (medical emergency team) vyzván např. i ošetřující sestrou daného pacienta při prvních známkách obtížného udržování stabilizované kondice pacienta. V našich nemocnicích je nejčastěji volán resuscitační tým až při manifestním selhání oběhu, při srdeční zástavě, při zcela zřejmé dechové nedostatečnosti.

Všichni účastníci věnovali velký zájem tématu dárcovského programu, který byl zdůrazněn i emocionálním prožíváním včetně provádění odběrů / explantaci orgánů na operačních sálech. Nutná je dokonalá péče o odebrané orgány, jejich přesná dokumentace a transport k příjemcům, což zajišťují spolupracující sestry

(Szaboová, Šelleiová). Byly zmíněny výhody předpokládaného souhlasu, který příznivě ovlivňuje počet dárců, dále existence centrálního registru odmítačů a odběr orgánů od dárců s nebijícím srdcem na urgentním příjmu, na lůžku ARO, na JIP, na operačním sále po ukončení neúspěšné kardiopulmonální resuscitace.

Klíčové monotematické sekce doplnila souhrnná přednáška o zkušenostech z vedení a oponentur bakalářských a magisterských prací (Drábková): Ve volbě témat z intenzivní péče naprosto převládá kvantitativní výzkum pomocí MCQ dotazníků. Zpracování se děje zcela jednotnou formou poměrně stereotypně v tabulkách a kruhových diagramech. Diskuse a využití širších pramenů a zahraničních zkušeností a literárních údajů jsou kusé. Přesto je  zřejmý pokrok v průběhu studia. Významně se zlepší úroveň, rozhled i vyjadřování, hledání nejvhodnějších forem zpracování u studentů/ek, jestliže porovnáme jejich bakalářské a magisterské práce. Přibližně 15 % prací je možno hodnotit jako velmi kvalitních, přínosných s praktickými výstupy a  s novými konkrétními doporučeními pro moderní ošetřovatelství.

Možnosti semiinvazivního kontinuálního měření glykémie z podkožní tkáně (Poljaková) ukázaly, že dysbalance glykémie mohou v závažném stavu být velmi rychlé a velmi značné. Měření, běžně prováděná v intervalech několika hodin z krve prstu na pouze výjimečně kontrolovaných a kalibrovaných glukometrech jsou nepřesná. I když se s pomocí těchto glukometrů glykémie zjišťují v intervalech po 3 - 6 hodinách, mohou zjištěné hodnoty míjet vrcholy i sedla glykémií v mezidobí. Dysbalance glykémie jsou pro morbiditu významné stejně jako mezní hodnoty. Jednoduché stolní vybavení i atraumatický podkožně umístěný vpichový snímač umožňují významně zlepšit řízení přívodu HMR inzulínu, snížit morbiditu a zkvalitnit péči.

Přednášky z Markova dne jsou ve formě Power Pointu k dispozici na DVD a bezplatně je možno je stáhnout z webových stránek KARIM FN Olomouc.

Doc. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.